Modlitba ke Svaté Martině

Martina, urozená panna z Říma, byla dcerou konzula. Když přišla o rodiče jako dítě a byla velmi horlivá v praktikování křesťanství, byla mimořádně štědrá k chudým a rozdělovala mezi ně své obrovské bohatství. Za vlády Alexandra Severa jí bylo nařízeno uctívat falešné bohy, ale statečně odmítla spáchat tak odporný zločin. Následně byla několikrát bičována; její tělo bylo roztrháno železnými háky a hřebíky, a střepy keramiky, a celé tělo bylo rozřezáno nejostrejšími meči; byla opařena vařícím olejem a nakonec odsouzena k tomu, aby ji v amfiteátru sežraly divoké bestie; ale zázračně zůstala nedotčena nimi, byla tou samou božskou mocí hozena na hořící hromadu, ze které také unikla bez úhony.

Někteří muži, kteří jí tyto mučení způsobili, byli zasaženi zázrakem a dotčeni Boží milostí, přijali křesťanskou víru a po mnoha mučeních získali slavnou dlaň mučednictví tím, že byli sťati. Martininy modlitby byly u Boha mocné. Zemětřesení otřásala městem, oheň padal z nebes uprostřed hlasitého hromu, chrámy a sochy bohů byly svrženy a zničeny. Nejednou z jejích ran teklo mléko spolu s krví a kolemjdoucí vnímali velmi sladkou vůni; a někdy byla viděna povýšená a posazena na krásný trůn, zpívající božské chvály obklopená nebeskými duchy.

Soudce byl těmito zázraky a především svou stálostí nad mírou rozčilen, proto nařídil její popravu. Když se to stalo, ozval se hlas z nebe, který volal Martinu k vystoupení: celé město se otřáslo a mnoho modloslužobníků přijalo Kristu. Martina trpěla pod pontifikátem Urbana I.; a pod tělem Urbana VIII. bylo její tělo nalezeno ve starobylém kostele spolu s těly svatých mučedníků Konkordia, Epifania a společníků poblíž mamertinského vězení, na úpatí Kapitolského kopce. Kostel byl obnoven a ozdoben a tělo svatého bylo opět uloženo do něj s velkou slavností, za přítomnosti velkého davu lidí a za radostných výkřiků celého města.

MODLITBA: 

Ó svatá Martino, princezno ráje, navždy jistá korunou, kterou si tvoje utrpení zasloužila, měj soucit s námi, chudými tuláky, vzdychající v tomto údolí slz, nejistými ohledně našeho věčného osudu. 

Prosíme tě o velkou lásku k Bohu, abychom i my jednou mohli chválit a žehnat Tobě to nekonečné Dobro, které již máš, miluješ a shlížíš tváří v tvář. 

Amen.